Zemský statistický úřad Severního Porýní-Vestfálska zveřejnil aktuální data o stavu zadlužení měst a obcí. Na konci roku 2014 činily dluhy obcí a obecních svazů přibližně 62 miliard eur. To je v zemi se sedmnáctimilionovou populací přibližně 3 500 eur na jednoho obyvatele. Ještě v předešlém roce byla tato suma o dvě miliardy eur nižší. A před deseti lety, na sklonku roku 2004, činily dluhy všech zemských radnic „pouhých“ 40 miliard eur. V porovnání se stavem před deseti lety tak zadlužení obcí vzrostlo o 54 %. Deník Westdeutsche Allgemeine Zeitung (WAZ) v článku o současné situaci trefně nazývá aktuální stav zadlužení jako „nový smutný rekord“. Na takovou úroveň se ještě nikdy celkové dluhy obcí nevyšplhaly.

Obzvláště vysokým dluhem jsou zatížena města postprůmyslového Porúří. Nejvážnější situace je v Oberhausenu, kde ke konci loňského roku činil dluh v přepočtu 8908 eur na jednoho obyvatele, druhá nejhorší situace v tomto smyslu panovala v Mülheimu s 8078 eury na hlavu. Ve většině velkých měst (např. Duisburg, Essen či Bochum) se tato suma od roku 2004 výrazně zvýšila, jedinou výjimkou je zemské hlavní město Düsseldorf, kde v roce 2004 existoval dluh 1 752 eur v přepočtu na jednoho obyvatele, dnes tato částka dosahuje výše 883 eur.  

Zadlužení západoněmeckých měst a obcí je dlouhodobým problémem. Již v roce 2012 na zvyšující se zadlužení upozorňovali někteří starostové. V této souvislosti byl především kritizován tzv. Pakt solidarity II (Solidarpakt II, zkráceně Soli), podle kterého musejí země a obce bývalého Západního Německa posílat až do roku 2019 nemalé finanční příspěvky zemím a obcím na území bývalé NDR, celkem až 156 miliard eur. Celý systém měl pomoci chudším východoněmeckým regionům vyrovnat se oblastem na západě. Program Paktů solidarity I (fungoval v letech 1995-2004) a II (2005-2019) měl na východě nezpochybnitelný pozitivní účinek, postavily se nové dálnice, byla opravena řada městských čtvrtí apod. Na druhé straně však peníze chyběly v rozpočtu západoněmeckých měst. Vznikla tak paradoxní situace, kdy se některá východoněmecká města (např. Drážďany) mohla pochlubit modernější infrastrukturou, než chudnoucí města na západě. Tam se začaly objevovat do té doby víceméně neznámé problémy, jako jsou neopravené budovy či děravé silnice.

Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že přinejmenším stav městské hromadné dopravy v různých městech Severního Porýní-Vestfálska není zrovna nejlepší. Ve městech Bochum, Essen, Dortmund nebo třeba Kolín nad Rýnem jezdí poměrně staré soupravy metra a tramvají, na rozdíl například od Berlína se znatelně modernějším vozovým parkem. Co se týče stavu silnic a dálnic, ty jsou v porovnání např. s Českou republikou stále na velmi dobré úrovni, rozbité cesty jsou spíše výjimkou, především přímo ve městech. Nejhůře je na tom podle mého názoru Gelsenkirchen. Město proslavené fotbalovým klubem Schalke 04 má ve svém centru neopravené chodníky i silnice a, pokud mohu soudit, též se potýká s problémem čistoty veřejného prostranství. Přímo na náměstí a v okolních ulicích je spousta odpadků, nedopalků cigaret apod.

Se zadlužením se však nepotýkají jen města a obce, ale také samotná země. Dluh Severního Porýní-Vestfálska již přesahuje 200 miliard eur a dál roste. Za této situace zní poněkud naivně představy, podle kterých by obcím měla s řešením jejich finančních problémů pomoct zemská vláda. Realističtější by snad mohl být požadavek pomoci ze strany spolku, Německo se jako jeden z mála evropských států může pochlubit vyrovnaným státním rozpočtem. Zda ale Berlín zadluženým městům na západě pomůže, je otázkou.