První vysoká škola založená v Německu po druhé světové válce, Porúrská univerzita Bochum (Ruhr-Universität Bochum, RUB), na začátku června oslavila padesáté výročí svého vzniku. Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, zda napíšu článek o historii této vysoké školy, anebo spíše o samotných oslavách. Nakonec jsem dospěl ke kompromisnímu řešení. V úvodu článku bych rád zmínil pár střípků z dějin univerzity, posléze uvedu několik faktů o současnosti RUB a na závěr se pokusím nastínit průběh samotných oslav padesátého výročí.

O potřebě založit novou univerzitu se v Německu diskutovalo již od počátku 60. let. Ze čtyř možných zemí, o kterých se v této souvislosti uvažovalo, bylo nakonec zvoleno Severní Porýní-Vestfálsko. Nyní bylo zapotřebí vyřešit otázku, do kterého města novou vysokoškolskou instituci umístit. Z řady kandidátů nakonec vykrystalizovali dva favorité: Bochum a Dortmund. To vyvolalo v tehdejší společnosti údiv. Proč právě průmyslový region Porúří? Vždyť už od dob německého císařství se říkalo, že obyvatelé Porúří raději dřou v dolech a hutích, než aby se vzdělávali. Tento mýtus měl brzy vzít za své.

Lokalizace nové univerzity právě do průmyslového srdce Německa byl prozíravý tah. S postupným útlumem těžby uhlí ve druhé polovině dvacátého století se právě oblast vzdělání stala pro region významnou součástí ekonomiky. Hospodářské a společenské změny tak vedly až k současnému stavu, kdy vysoké školy a výzkumné instituty dnes v Porúří zaměstnávají 25 000 lidí a dalších 50 000 pracovních míst na výzkumných zařízeních nepřímo závisí.

Ale zpět k „souboji“ Dortmundu s Bochumí. Po devíti měsících přetahované o sídlo nové univerzity rozhodl 18. července 1961 zemský sněm Severního Porýní-Vestfálska, že škola bude zřízena v Bochumi. To pochopitelně nesli nelibě představitelé většího z obou měst. Dortmund byl již tehdy sídlem různých vědeckých zařízení, která měla sloužit jako základy nové univerzity. Jako „náplast“ tak Dortmundští obdrželi alespoň příslib založení nové technické univerzity, která pak byla skutečně roku 1968 založena. Leč „titul“ první poválečné německé univerzity již navždy zůstane Bochumi.

Stavba univerzitního kampusu probíhala poměrně rychle. 2. července 1962 položil premiér Severního Porýní-Vestfálska Franz Meyers základní kámen stavby. Bagry začaly upravovat půdu v bochumské čtvrti Querenburg a již v červnu 1965 stála na tomto místě první řada budov, připravená pro nové studenty i vyučující. Právě 30. června toho roku také došlo ke slavnostnímu otevření školy. Od 8. března 1974 pak probíhala stavba objektu zvaného Auditorium Maximum, zkráceně AUDIMAX. Ten byl otevřen 10. února roku 1978. Jedná se o budovu s pozoruhodným architektonickým stylem, která stojí v centru celého univerzitního areálu a slouží jako koncertní sál, nebo jako místo pro slavnostní projevy významných hostů. Je v něm prostor pro 1800 návštěvníků.

Významným počinem 70. let bylo též založení univerzitní botanické zahrady, která se nachází v těsné blízkosti kampusu. Dalším krokem vpřed, tentokrát na poli kulturním, bylo otevření Hudebního centra (Musisches Zentrum) v roce 1984 (jeho stavba probíhala od roku 1971). V tomto jedinečném zařízení se mohou studenti RUB angažovat v nejrůznějších disciplínách, od malířství, přes umělecké fotografování až po hudbu. Mimochodem, v Musisches Zentrum se konají také oblíbená studentská divadelní představení.

Na začátku listopadu roku 1997 pak univerzitní Radio c.t. dostalo jako první „kampusové“ rádio v Německu vlastní frekvenci. Jen tak na okraj – pokud někdy navštívíte Bochum a zajímalo by vás jeho vysílání, jedná se o frekvenci UKW 90.0 MHz.

V průběhu let došlo k výraznému nárůstu počtu studentů, pedagogů i nepedagogického personálu. V počátcích univerzity navštěvovalo školu 1075 studentů, dalších 41 studentů bylo ze zahraničí. Na RUB tehdy vyučovalo 294 pedagogů (z toho 90 profesorů), nevědecký personál čítal 361 lidí.

Srovnejme tato čísla s dneškem. Na začátku roku 2015 studovalo v Bochumi 42 718 německých a 3387 zahraničních (mezi něž mám tu čest patřit) studentů. Dalších 2251 posluchačů jsou studenti s tzv. přistěhovaleckou historií (původem), tedy studenti, kteří se z různých důvodů natrvalo přestěhovali do Německa. Na univerzitě působí 476 profesorů a 2799 dalších vyučujících. Nevědecký personál aktuálně čítá 2380 osob. Celý tento gigant je počtem studentů pátou největší vysokou školou v Německu, třetí největší v Severním Porýní-Vestfálsku.   

Masa studentů, která bochumskou univerzitu navštěvuje, má díky organizaci AKAFÖ zajištěno relativně slušné ubytování poblíž univerzity. Pěšky i Stadtbahnem je areál školy rychle a snadno dosažitelný.

Univerzita sestává z 20 fakult. Ty nabízejí nepřeberné množství oborů pro studenty jakéhokoliv zaměření. Ať už studujete medicínu, práva nebo architekturu, Ruhr-Universität Bochum má co nabídnout.

Ne veškerá výuka však probíhá v areálu kampusu, po celém městě má RUB více než dvě desítky dalších objektů, mezi nimi např. areál právnické fakulty Bochumer Fenster, nebo centrum pro výuku jazyků na Wasserstrasse, které slouží především zahraničním studentům.

Když už je řeč o studentech ze zahraničí, je dobré zmínit i mezinárodní vztahy bochumské univerzity. Již od počátku programu ERASMUS v roce 1987 se škola aktivně zapojila do realizace výměnných studijních pobytů. Dnes má již uzavřené smlouvy s 278 vysokými školami z 34 evropských zemí, dále se 17 univerzitami ze 4 asijských zemí a 19 vysokými školami z obou amerických kontinentů. Celkem tedy RUB spolupracuje s 314 univerzitami po celém světě.

V předchozích odstavcích jsem se věnoval nejrůznějším statistikám a číslům, které s k RUB vztahují. Tolik tedy ke kvantitě.

Jak je to ale s kvalitou? RUB se ve světovém žebříčku univerzit (který je však třeba brát s rezervou) aktuálně nachází na 388. místě, což je solidní výsledek. Pro srovnání – Univerzita Karlova se ve stejném žebříčku umístila na 244. příčce, další české vysoké školy jsou mimo první čtyři stovky. Jen pro úplnost dodávám, že mezi německými vysokými školami RUB v tomto žebříčku zaujímá 28. místo (mezi Universität Bremen a Universität Regensburg).

Ale dost už bylo čísel, statistik a údajů. Pojďme se podívat na to, jak to na RUB skutečně vypadá.  A čeho všeho si mohou (nejen) studenti užívat!

Univerzitní kampus je takové malé samostatné městečko. Na ploše 4,5 km² (omlouvám se za další číselný údaj, ale prostě mi to nedalo), se nachází několik řad budov, vzájemně propojených chodníky, můstky a chodbami. V areálu, stejně jako v celé Bochumi, se nachází spousta zeleně, pěšinky spojující jednotlivé budovy jsou lemovány řadami stromů a keřů. Řady budov jsou odděleny podle různých vědních oborů (inženýrské vědy, přírodní vědy, společenské vědy a medicína), každý oddíl má na orientačním plánku své vlastní barevné označení. V každé budově jsou malá občerstvení a bistra, stejně jako menší studentské místnosti pro přípravu na přednášky a semináře.

Pokud se ale chcete opravdu dobře a chutně najíst, pak se vydáte do univerzitní menzy. Ta se nachází v uprostřed jižního křídla kampusu. Každý den je na výběr z asi 10 různých jídel, od základního menu až po vegetariánské pokrmy nebo jiné speciality. Menza je výhodně situována na okraj areálu, takže její prosklená stěna nabízí při obědu pěkný výhled na zalesněné svahy přilehlého údolí. Ceny v menze jsou pro studenty přijatelné, dobře se naobědváte přibližně za 4 eura, což je v porovnání s cenami jídel v místních restauracích velmi výhodná cena.

Samozřejmostí je, nejen v menze, ale i v jiných budovách, bezbariérový přístup. Kéž by se tato vymoženost brzy objevila nejen na vysokých školách v České republice.

A pokud se chcete dobře a relativně levně najíst o víkendu, kdy je menza zavřená, můžete zvolit některou s restaurací v tzv. UNI CENTRU, nedlouhé ulici naproti kampusu, lemované nejrůznějšími podniky od supermarketů, přes kavárny až po pizzerii nebo asijské bistro.

Nedaleko menzy se nachází areál sportovišť. Naleznete zde tělocvičnu, tenisové kurty i malé fotbalové hřiště.

Jižně od univerzity se nachází již zmiňovaná botanická zahrada. Pokud někdy přijedete do Bochumi, určitě si návštěvu tohoto areálu nenechte ujít. Nemusíte být zrovna biolog, aby vás uchvátily krásy pečlivě udržovaného parku i různých tematicky vybavených skleníků – k vidění je např. středoamerická poušť, amazonský deštný les, i džungle jihovýchodní Asie. Opravdovou perlou botanické zahrady je ale čínská zahrada (Chinesischer Garten), pavilon, který místní univerzitě darovala univerzita v Šanghaji. K čínské zahradě se váže jedna nepříjemná aktualita. V březnu letošního roku její vybavení vážně poničili neznámí vandalové. Rozsah škod byl takový, že celý pavilon musel být pro veřejnost dočasně uzavřen a opravy trvaly až do června.

Botanická zahrada je dosti rozsáhlá, má téměř 130 000 m², takže pokud si ji chcete opravdu důkladně prohlédnout, vyhraďte si na procházku minimálně dvě hodiny. Pro veřejnost je zahrada otevřena denně od 9:00 do 18:00, v zimních měsících pak pouze do 16:00.

Zajímavou kratochvílí bude pro návštěvníka jistě i návštěva uměleckých sbírek RUB (Kunstsammlungen der Ruhr-Universität Bochum). Zde jsou k vidění pozoruhodné sochařské i malířské výtvory. Prostory této galerie se nacházejí v zadní části budovy univerzitní knihovny. Když už se zmiňuji o této významné součásti místní univerzity, uvedu několik zajímavostí. V budově se údajně nachází více než 2 miliony svazků. Bádat zde můžete nerušeně v pracovní dny od 8:00 do 24:00, v sobotu od 11:00 do 20:00 a v neděli pak „pouze“ do 18:00.

Ke každé vysoké škole neodmyslitelně patří také studentský život. A jaký by to byl studentský život bez studentských klubů a barů? Tím patrně nejpopulárnějším je KulturCafé, nacházející se na okraji kampusu vedle vstupu do univerzitního areálu. Zatímco večery jsou zde zpravidla vyplněny nejrůznějšími „akcemi“, párty, a hudebními vystoupeními, přes den si zde můžete třeba objednat kávu s koláčem za pouhá 2 eura, což je v porovnání s obdobnou objednávkou v jakémkoliv jiném (nestudentském) podniku přímo směšně nízká cena. 

Ještě než přejdu k povídání o oslavách padesátého výročí založení školy, rád bych se zmínil o samotné zkratce RUB. Toto seskupení tří písmen totiž přímo vybízí k tvorbě nejrůznějších slovních hříček, které se pak stávají oficiálními názvy různých institucí nebo tiskovin. Tak například centrum pro zahraniční studenty se nazývá RUBiss (RUB – international student service), při univerzitě funguje výzkumné středisko iontových paprsků a radionuklidů RUBION (RUB Zentrale Einrichtung für Ionenstrahlen und Radionuklide), vychází vědecký časopis RUBIN a studentské časopisy RUBENS a RUBicon.  

Myslím, že o univerzitě jsem už toho napsal dost. A co jsem nestihl napsat v tomto textu, zmíním určitě v některém příštím, třeba v článku věnovaném městu Bochum. Nyní bych ale laskavého čtenáře rád stručně seznámil s průběhem oslav 50. výročí RUB.

Již 1. června byl odstartován projekt Bochums Bücher (Bochumské knihy), kterého se účastnilo několik místních umělců. Na různých místech města Bochum bylo rozmístěno 50 plastik knih, které měly symbolizovat 50 let univerzity. 25 plastik bylo soustředěno do areálu kampusu, dalších 25 výtvorů se nachází po celé Bochumi. Pestrobarevné výjevy na „knihách“ se většinou nějakým způsobem vztahují k místu, u kterého je ten který výtvor umístěn. S německou pečlivostí bylo každé umělecké dílo opatřeno názvem, pořadovým číslem a jménem umělce.

Hlavní část oslav se odehrála v sobotu, 6. června. Program byl odstartován již dopoledne, kdy do univerzitního areálu zavítal spolkový prezident Joachim Gauck. Ve svém projevu před 1300 posluchači v budově UDIMAXu označil RUB jako "motor změny" celého Porúří.

Kolem poledne pak začaly samotné oslavy. V rámci tzv. BlauPause, jak se celá akce jmenovala, byla v délce téměř 5 km zcela uzavřena jedna z hlavních silničních tepen města – Universitätsstrase. Ulice byla uzavřena nejen pro automobily a autobusy, ale také pro linku Stadtbahnu. Místo každodenního hustého provozu tentokrát ulice nabídla zcela jiný obrázek. Dlouhou řadu stánků, ve kterých se prezentovaly jednotlivé katedry z celé univerzity. Celkem zde bylo rozmístěno více než 1200 stolů. K vidění bylo snad všechno, od předvádění dronů sestavených univerzitními inženýry, přes fyzikální pokusy pro děti až po prezentaci medicínských technologií. Samozřejmostí byla hudba, po celé délce vystupovalo několik hudebních těles (od akordeonů po kytary), k vidění byla různá taneční vystoupení. Potkat jste mohli čety vysloužilých horníků ve svých parádních uniformách, i členy nejrůznějších sdružení pro mládež. Přišli se podívat jak absolventi univerzity, tak současní studenti nebo i rodiny s dětmi.

Opačná strana vozovky byla vyhrazena pro cyklisty a bruslaře.

Po celé délce bylo k dispozici občerstvení, průběh BlauPause zajišťovalo několik stovek organizátorů i policistů. Celkem se na tuto monstrózní akci dostavilo více než 100 000 lidí.

Po skončení BlauPause v 18:00 se na náměstí před radnicí za přítomnosti rektora univerzity Elmara Weilera a bochumské starostky Otilie Scholzové konala tzv. Blaue Stunde, jakási živá talk-show, prokládaná nejslavnějšími písněmi světové i německé pop-music od roku 1964 do současnosti. I zde se sešlo několik tisíc lidí.

Na sobotní oslavy navazoval tzv. Mezinárodní týden (Internationale Woche), kdy byly od pondělí do pátku na univerzitě pořádány nejrůznější přednášky, folklorní výstupy i jazykové kurzy, které se týkaly různých světových regionů. Zájemci se tak měli možnost seznámit s kulturou Dálného východu, Afriky, východní Evropy, jižní Evropy i obou Amerik.

Podrženo, sečteno, RUB je po padesáti letech své existence úspěšnou a sebevědomou vysokou školou, která dobře reprezentuje nejen město Bochum, ale i celý region Porúří. Doufám, že si sem jednou zajedu na oslavy stého výročí.