Rok 2015 je pro Rakousko rokem supervolebním. Koncem května se konaly volby do zemských sněmů ve Štýrsku a v Burgenlandsku, v září se budou konat další dvoje zemské volby, tentokrát ve Vídni a v Horních Rakousech. A právě nedávné přeskupení sil v zemských sněmech ve Štýrském Hradci a Eisenstadtu vneslo napětí i do nejvyšších pater rakouské politiky.

 

 

Zatímco Evropská unie i jednotlivé národní státy řeší, jak nejlépe naložit s uprchlickou krizí a Řecko se zmítá v krizi ekonomické, na pozadí těchto událostí dochází k výrazným změnám na rakouské politické mapě. Rakousko jako součást „bohaté“ části Evropy je jedním z cílů imigračních vln. Tohoto tématu využila v kampani před zemskými volbami radikálně pravicová Svobodná strana Rakouska (Freiheitliche Partei Österrechs, FPÖ), která se už dávno vzpamatovala z odchodu jejího někdejšího předsedy Jörga Haidera a následného štěpení.

Pod současným předsedou Heinzem-Christianem Strachem postupně znovudobývá ztracené pozice. Od parlamentních voleb 2006 získává v každých dalších celostátních volbách více hlasů (naposledy v roce 2013 ji podpořilo 20 % voličů), podařilo se jí eliminovat konkurenční pravicově-populistické subjekty – „odštěpeneckou“ stranu Svaz pro budoucnost Rakouska (Bündnis für Zukunft Österreichs, BZÖ), se kterou se přetahovala o voliče především v Korutanech, stejně jako populistické hnutí Team Stronach, které má aktuálně podporu zhruba 1 % voličů.

Dlouhodobě se Svobodným daří získávat hlasy i na zemské úrovni. Výsledky, kterých strana dosáhla v posledních dvou zemských volbách, ale překvapily celé Rakousko. Ve Štýrsku strana takřka ztrojnásobila svůj volební zisk z minulých tamních voleb v roce 2010, když poskočila z 10 % na 27 %. Výrazný úspěch zaznamenala rovněž v Burgenlandsku, kde si polepšila z 9 % v roce 2010 na nynějších 15 %.

Naopak výrazné ztráty zaznamenaly dvě největší rakouské strany, tedy sociální demokraté (Sozialdemokratische Partei Österreichs, SPÖ) a lidovci (Österreichische Volkspartei, ÖVP). Oba subjekty tvoří už léta na celostátní úrovni rakouskou vládní koalici, takže jejich obliba postupně klesá. Nadále se sice v různých zemských volbách umísťují na prvních dvou místech těsně před Svobodnými, nicméně ti jejich náskok stahují a v některých regionech, například ve Vídni, jsou již nyní druhou nejsilnější stranou. A nedávný průzkum volebních preferencí ukázal, že FPÖ má reálnou šanci vyhrát příští celostátní volby (i když do těch zbývá ještě dost času).

Svobodní v předvolební kampani sázeli především na jednoduchá úderná hesla (např. „cizí ve vlastní zemi“) a tato taktika se jim evidentně vyplatila. Zatímco média, především polobulvární Kronen Zeitung, často přinášejí zprávy o imigračních vlnách valících se do Rakouska a problémech s tím spojených, Svobodní využívají obav voličů z tohoto jevu.

Výsledků voleb si všimla i zahraniční média. Například švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung píše v souvislosti s triumfem FPÖ o "špatných vyhlídkách". Německý Die Welt zase poukazuje na to, že FPÖ zvítězila díky "proticizineckým heslům".

Ještě zajímavějším než samotné volební výsledky se však ukázal být povolební vývoj. Zatímco ve Štýrsku Svobodní skončili i přes svůj úspěch opět v opozici, v Burgenlandsku se jim podařilo dostat se do zemské vlády. Paradoxně však nevytvořili „logičtější“ pravicovou koalici s lidovci, ale vznikla červeno-modrá koalice sociálních demokratů a FPÖ. A pak začal menší mediální humbuk.

Koalici s nacionalisty ostře zkritizovali mnozí čelní rakouští sociální demokraté, například vídeňský starosta Michael Häupl, který prohlásil, že on po zářijových volbách do vídeňského zastupitelstva se Svobodnými rozhodně do koalice nepůjde. Kritiku sklidila burgenlandská sociálnědemokratická organizace i ze zahraničí, konkrétně z Německa, když se o koalici s FPÖ kriticky vyjádřila sesterská strana rakouských sociálních demokratů, Sociálnědemokratická strana Německa.

Jednotlivé noviny se ve svých komentářích vesměs shodují, že tento krok může rakouskou sociální demokracii poškodit. Naopak Svobodní si po úspěšných volbách mohli mnout ruce.

Jenže každý chvilku tahá pilku. Euforie FPÖ měla jepičí život. Sotva vedení strany skončilo s oslavami, už muselo řešit nový problém. V salcburské odnoži Svobodných došlo k ostrému vnitrostranickému střetu, který vyústil v odchod předsedy poslaneckého klubu FPÖ v salcburském zemském sněmu Karla Schnella ze strany. Schnell se v médiích vymezil proti předsedovi strany Strachemu, který prý vede stranu jako „diktátor“. Proto Schnell společně s několika dalšími ex-Svobodnými zakládá novou stranu.

A mezitím oznámila ministryně vnitra Johanna Mikl-Leitnerová (ÖVP), že Rakousko končí s udělováním azylu pro nové běžence. Možná, že to byla reakce na poslední úspěchy FPÖ, tedy jakýsi pokus sebrat Svobodným vítr z plachet, aby vláda mohla ukázat, že se problém snaží řešit.

FPÖ si však místo v médiích dokázala vydobýt tak jako tak. Zatím poslední aktualitou v souvislosti s rakouskými nacionalisty je vytvoření jednotné frakce v Evropském parlamentu. Pod vedením Marine Le Penové, předsedkyně francouzské Národní fronty, se tak FPÖ dokázala na evropské úrovni integrovat do oficiálního „poslaneckého klubu“, což s sebou mimo jiné přináší také vyšší finanční profit.

A jako třešnička na dortu posledního turbulentního vývoje se objevila zpráva, že kancléř Faymann odletěl do Řecka. V Aténách se má sejít s premiérem Alexisem Tsiprasem. Po krachu posledních jednání řeckých představitelů se zástupci EU a Německa má prý jít o poslední naději, jak Řecko zachránit před odchodem z eurozóny, kancléř se má údajně pokusit dotlačit Tsiprase ke kompromisu. Pokud by Faymannova cesta dopadla úspěšně, jistě by to byl pro kancléře velký zahraničněpolitický úspěch, protože by se mu povedlo to, co se nepodařilo ani německé kancléřce Angele Merkelové (která se prý mimochodem v otázce řešení řecké krize v poslední době názorově rozešla s ministrem financí Wolfgangem Schäublem). Byl by to vpravdě husarský kousek.